Po všech těch dosavadních událostech stál Narion ve tmavém zašpiněném hábitu a odřeným obličejem opřený u krbu Azkabanského vězení a zhluboka dýchal. Říká se, že na takovém místě se vyskytuje plno emocí a negativní energie všech těch osob, které jsou zde odsouzeny. Proto může být mnoha lidem často i sebekratší návštěva tohoto vězení velice nepříjemná a způsobit jim na nějaký čas vážné psychické potíže. Také na tom mají zajisté svůj podíl i Mozkomorové, díky kterým nemalý počet azkabanských obyvatel zešílel.
Tyhle problémy se však netýkaly Nariona. Odvážného a rázného muže mohutné postavy, který zde pomohl s ubytováním několika nebezpečným psychopatům i vrahům, a který si za ta léta již od dětství v Bradavicích, kdy během letních prázdnin měl tu smůlu bojovat se stoupenci pána Zla v Děravém kotli, odkud byli uneseni a málem připraveni o život spolu s Amabell a Alexem, vybudoval postupně s věkem značnou odolnost vůči stresu, strachu, depresím a dalším přítěžím, které život Bystrozorů pouze ztěžují a odvádí od jejich hlavního poslání. Tohle vše značně posílilo studium v Institutu čar a kouzel v Kruvalu, kde po uzavření Bradavic v pátém ročníku nastoupil a tehdy se s Amabell na několik let rozdělil, a kde ještě více nabyl odhodlání bojovat proti zlu.
Tedy, alespoň doteď se ho ty problémy netýkaly. Ne až tak, jako to začalo právě po tom, co veškeré jeho boje se zlem utichly. Poslední vězeň, mladá žena s černými vlasy, která je nedávno napadla v centru Bombaje v jedné malé zapadlé kavárničce na pobřeží, byla právě dopravena do vězení, a kdy po tu dobu neustále vztyčené unavené hůlky byly konečně zpět na svých místech v klidu a odpočinku po tom všem pátrání i schovánání. Nebylo to však prostředí Azkabanu, které by na něj zničehonic začalo působit negativně. Byly to hlasy v jeho hlavě, se kterými se po dopadení té ženy začal potýkat a které jej z toho vyrovnaného muže začaly rychle měnit.
Den po dni se to postupně zhoršovalo a přestávaly to být pouze občasné hlasy.
„Ty moje tupá matko! Crucio!“ zařvala Nicol a Narionova matka Viviana se svalila k zemi, kde se svíjela bolestí. „Avada Kedavra!“ rozlehlo se po místnosti, z Paulovy hůlky vyšlehla smrtící kletba a Narionův bratr Jonates padl bezvládně na zem. (pro orientaci klikni zde)
Doslova tam na tom místě byl - tady a teď. Přitom pro okolí momentálně stojící na rohu Obrtlé ulice, avšak duší někde úplně jinde. Někde mimo čas a prostor, prožívající ty bolestné události znovu a znovu, stále dokola jako začarovaný kruh, neustále se opakující smyčka. Nekonečné utrpení. Bylo jedno, jestli se nachází ve městě, obchodě nebo v restauraci. Mohl být kdekoliv. Ty živé vzpomínky jej pronásledovaly všude, dokonce jej budily i ze spaní. Jako by mu někdo do hlavy našeptával, anebo si to působil sám a dočista se po tom všem nakonec zbláznil? Události se měnily ze školních let až po dospělost a náhodně mezi sebou cestovaly a zase se vracely zpět.
„Růžová špinavá šmejdka!“ rozesmál se Narion a rozzuřeně vrazil Amandě facku, která jen brečela ve Velké síni a vyděšeně na něj zírala.
„Narione, jsi pod Impériem“ mluvila k němu Kate.
„Nicol je má paní. Nicol je má paní. Nicol je má paní“ mumlal Narion. „Musím chránit čest pána Zla!“
„Narionku, jsi pod Impériem. Zaklela tě Nicol! Zabila tvýho tátu!“ řvala Amabell. (pro orientaci klikni zde)
Nyní měl před očima pohřeb svého otce. Za chvíli byl zase jinde, už dospělý na Silvestra v Bradavicích se svojí překrásnou láskou.
„Jsem štvanec, Amabell. Jdou po mně ze všech stran. Nemůžu ti říct ani podrobnosti. Ale můžeš si to představit asi tak, že jsem přišel o všechno. Nemám rodinu, nemám domov. Nemám nic a nikoho. Jsem neustále v pohybu. Zastavím se a zemřu. Nebydlím na jednom místě déle, než pár týdnů, měsíc. Dokážeš si to představit? Dokážeš si představit takový život? Chtěla bys snad takový život se mnou žít?“ mluvil k ní Narion. Dlouho se mu dívala do očí, poté přikývla a z jejich jemných úst vyšla slova, díky kterým v Narionově očích na malý moment přeběhl plamínek něhy „Ano. Jedinou podmínkou je to ,S tebou, Narione“ (pro orientaci klikni zde)
Prostor se opět začal měnit a za chvíli byl zrakem ve sklepě jedné chaty.
„Pokud mě zabiješ, budeš stejný, jako já… budeš vrah a na tom se nic nezmění, Narione“ mluvil se strachem v očích muž s černou bradkou. (pro orientaci klikni zde)
„Jdi pryč!“ zařval zoufale Narion a zhroutil se na zem poblíž jednoho obchůdku na ulici.
„Budeš stejný, jako já…“„Budeš vrah“„Budeš vrah“
Mezitím se přesunul zpět do stanu v Bradavicích, kde pokračoval jeho rozhovor s Amabell.
„Prosím, řekni mi, co tak hrozného skrýváš…“ ptala se jej.
Narion se slzami v očích jen vzlykal a pozoroval, jak Amabell spolu se stanem v tu chvíli pomalu mizí a místo toho se objevuje opět scéna ve sklepě.
„Ty nejsi vrah, Narione! Nedělej to!“ ječela jeho sestra Nicol. „Proč tu vlastně jsem, Narione? Vždyť to nedokážeš…“ smál se dál Paul. „Ty na to prostě nemáš!“ díval se mu do očí. Narionovi se začala klepat pravá ruka, ve které držel svoji hůlku. „Nejsi vrah“ řekla mu Nicol. Narion se nadechl…
„Ne, prosím! Ne!“ ležel na zemi a z očí se mu draly slzy. „Lituji toho! Prosím!“
… a hlasitě zařval „AVADA KEDAVRA!!!“
Byl ztracený ve své vlastní hlavě, ve svých myšlenkách, ve svých halucinacích. Věděl, že takhle už dál žít nemůže a taky věděl, co nyní musí udělat.
Pokračování "Zlomený"