Nicol stála s nějakým mužem na začátku lesa. Několik desítek metrů za nimi seděl malý Narion na trávě a dělal si věneček z pampelišek. "C-co chcete?" zeptala se Nicol vyděšeným hlasem. Muž držel hůlku v ruce a díval se ji zamyšleně do očí. "Jakmile nastoupíš do Bradavic, tak sepíšeš seznam svých spolužáků a přesně za týden od nástupu se sejdeme u Zapovězeného lesa. Rozumíš?" řekl muž. "P-proč to mám n-n-napsat?" "Mě se nemusíš bát, holčičko. Pokud vše půjde dobře, tak ti nic neudělám" usmál se muž a namířil ji hůlku na krk. "Pokud ale někomu něco řekneš, pak první člověk, kterého uslyšíš křičet bolestí, bude Narion." řekl muž.
Jakmile Nicol uslyšela od muže jméno svého bratra tak se rozklepala. "O-odkud znáte jeho jméno?" ptala se a po očích jí začaly téct slzy. "Rodina Themiallů. Matka Viviana, která pracuje na Ministerstvu kouzel. Otec Henry, co tráví svůj čas hlavně v Africe..." říkal s tajemným úsměvem muž a pozoroval Nicol, jak se celá klepe. "Jsi určitě velice chytrá holčička, Nicol. Takže předpokládám, že jsme domluveni? Nebo snad chceš, aby jsi zítra viděla svého malého brášku rozřezaného na malé kousky?" uchechtl se muž. "N-ne! Nic m-mu nedělejte! P-prosím!" brečela Nicol.
"Za pět dní odjíždíš do Bradavic. Takže za dvanáct dní se sejdeme u Zapovězeného lesa a budeš mít pro mě ten seznam. A pokud si snad myslíš, že tě rodiče ochrání, tak se pleteš." řekl muž. Nicol jen přikývla hlavou a pozorovala vystrašeně muže. "M-můžu už jít?" zeptala se. "Ano. Až zjistím, že ti mohu opravdu věřit, tak ti řeknu mé jméno." řekl muž a poodstoupil od Nicol.
"Brzy naviděnou" zasmál se, pootočil se na místě a zmizel. Nicol se otočila a šla zpět směrem na místo, kde byl malý Narion a držel v ruce svůj věneček z pampelišek...
Příběhy Narionovy cesty
