Ve Velké síni se právě objevil oběd na stolech a žáci se spokojeně pousmáli. Nicol seděla daleko od svých spolužáků a nevšímala si jich. Na stole měla rozložený pergamen, na který dopisovala nějaká jména. Najednou k ní přišel nějaký malý chlapec. "Pořád jsi smutná, Nicol?" zeptal se. "Jo, jsem. Nechápu, jak mě mohl klobouk poslat do Zmijozelu." odpověděla smutně Nicol. "Ty se máš, ty jsi alespoň v Havraspáru, Danieli" řekla a složila popsaný pergamen. "U mě ale budeš stejně nejlepší kamarádka, i když jsi ve Zmijozelu" pousmál se Daniel a přisedl si k ní. "Co jsi to psala?" zeptal se a díval se na Nicol, jak dává pergamen do batohu. "Ten úkol do Obrany" odpověděla s úsměvem.
"Nejdeš se projít?" navrhl Daniel a Nicol přikývla. Oba vstali a odešli z Velké síně. Šli směrem k atriu, Nicol si brouzdala nějakou písničku a Daniel se díval na obrazy na zdech. "Dobrý den" řekli oba dva na kolemjdoucího Bradavického ředitele Albuse Brumbála. "Dobrý den" odpověděl s úsměvem Brumbál a pokračoval v cestě. Po chvíli došli na školní pozemky a Nicol se zastavila. "Co je?" zeptal se Daniel a zíral na Nicol. "Teď jsem si vzpomněla, že musím ještě zajít za Hagridem mu něco donést" odpověděla a nervózně se usmála. "Dobře, tak pak se sejdeme na večeři" usmál se Daniel. Nicol přikývla a odešla pryč.
Zamířila směrem k Zapovězenému lesu. Po cestě se pořád ohlížela zpět a z batohu vytáhla popsaný pergamen. Několikrát se ještě otočila a za chvíli byla na začátku lesa. Rozhlédla se a snažila se najít někde vysokého muže s dlouhými černými vlasy, se kterým se měla sejít. Za pár minut konečně z lesa vyšel a Nicol se na něj podívala. "Zdravím tě, Nicol" řekl chladně a podíval se ji do očí.
"Máš pro mě ten pergamen?" "D-dobrý den" řekla Nicol a podala mu popsaný pergamen. Muž si ho vzal a zadíval se na něj. "Je vidět, že jsi mě nezklamala a nikomu nic neřekla. Vidím, že dokážeš dodržet slovo." řekl a stále si prohlížel jména na pergamenu. "Na co jste to vlastně chtěl?" zeptala se a zírala upřeně na muže. "To se dozvíš až později" řekl a najednou se zarazil. "D'Geris... Daniel D'Geris" mumlal si potichu a zíral upřeně na pergamen. "Děkuji ti za ten seznam" řekl po chvíli a stále zíral na jméno na pergamenu. "Řeknete mi své jméno?" zeptala se Nicol a pozorovala, jak muž hledí zaraženě na pergamen. "Ehm. Jistě..." řekl a dal si pergamen do kapsy. "Říkej mi Paule" odpověděl a podal ji ruku. Nicol zaváhala a potom si s ním potřásla rukou...
Příběhy Narionovy cesty
