Obrana proti Černé magii

Ráno jsem se vzbudil a vyrazil do Velké síně, u snídaně jsem si popovídal s Robertem a jak jsme se bavili o Lektvarech, zjistil jsem že u sebe nemám pomůcky. Tak jsem se pro ně rozeběhl do Nebelvírských ložnic.
Na Lektvarech jsem s Robertem zapomněl domácí ůkol - no já ho teda nezapomněl, jen sem nechtěl dělat něco o čem nemám ani páru. Samozřejmě nechyběl postih za to, že nemáme ůkol. Profesorova oblíbená věta zazněla jako vždy chladně "Odebírám 10 bodů Nebelvíru". Potom jsme si vzali sešity a zapisovali si nový lektvar. Jak jsme dopsali zápis tak nám profesor dal na stůl suroviny a my připravovali lektvar. Já velký tragéd jsem jako obvykle nechápal o co jde, ale musím uznat, že jestli to mám dobře nebo špatně, tak to tak má i Wilkus Fixel, protože naše lektvary měly stejnou barvu. Po dokončení jsme dostali ůkol napsat využití Veritaséra.

Po Lektvarech jsme měli mít Dějiny, jenže jsme čekali marně a potom přišel Bradavický Lékokouzelník a řekl mi že Dějiny zase odpadají. Mezitím jsem potkal Amabell, která zakopla a bolela ji noha. Tak šla s Lékokouzelníkem kamsi do tramtárie.
Jelikož nám to odpadlo tak jsem se už vidal na oběd. Byla slanina s francouzským chlebem a kokosem - skvělá to kombinace. Když jsem se jako obvykle přejedl slaniny tak přišel profesor Arkhipov a řekl Amabell že s námi má Obranu proti Černé magii. Amabell byla unavená a nedivím se že se ji nechtělo, ale profesora to vůbec nezajímalo.

Když jsme dorazili na Obranu tak v kleci už jsme nebyli jenom my, ale i kůň profesora Astrologie. Na začátku hodiny profesor řekl, že si dám souboj s Wilkusem, když jsem si tolik věřil že ho porazím. Profesor napínavě odstartovával - 1,2 (pět sekund pauza) 3! Poté co to dořekl Wilkus udělal odzbrojovací kouzlo, já omračovací a Wilkus padl k zemi. Amabell mi zatleskala a šli jsme do klecí.

Na hodině jsme probírali Jedy. Profesor Arkhipov názorně ukázal nejedovaté a jedovaté jablko. Potom snědl to nejedovaté (podle jeho slov). Vykládal nam látku ale potom nařídil Wilkusovi, at jde nakrmit koně.
Wilkus mu dal jablko a potom mrkev. Pozorovali jsme koně co se bude dít, když v tom už přicházel Arkhipov s jablkem v ruce ke konovi ale najednou sebou začal cukat a dusit se. Házel na sebe uzdravovací kouzla, ale shoršovalo se to. Potom jsem *nečitelné písmo několik řádků*...... Arkhipov padl bezvládně k zemi.

Poté dorazili profesoři a řekli nám ať jdeme do Společenské místnosti nebo do Velké Síně, mezitím přišel nějaký chlap z Denního věštce a všechno si vyfotil.