Probudil jsem se brzo ráno. Ještě ospalý jsem se oblékl do Nebelvírského hábitu a vyrazil jsem na snídani. Byl jsem tam sám a potom přišla Sevila. Nějak se spolu nebavíme ale zkusil jsem ji pozdravit, pozdravu jsem se samozřejmě nedočkal a když jsem ji pozdravil po druhé tak na mě vyjela kolikrát ještě hodlám zdravit. U snídaně přišel nějaký Zahalenec (jestli to vůbec byl člověk - po tom co říkal Lékokouzelník) a pohledem koukal na Sevilu jak dopadla omráčená na zem, poté co omdlela tak odešel.
O něco později přišel Alex, Sevila se právě probrala a dala se s Alexem do řeči. Mezitím přišel Euge a povídali jsme si u snídaně. Po chvíli Alex se Sevilou někam odešli a já zůstal ve Velké Síni spolu s pomalu spícím Eugem. Rozhodl jsem se že se půjdu projít na hrob Kali a Snickers. Na pozemcích jsem potkal Alexe, ale ten mi neodpovídal, usoudil jsem, že se s ním nemá cenu bavit a odešel zpět do Velké Síně, kde jsem byl nečekaně sám. Dojedl jsem zbytek snídaně a vyrazil se projít do átria, kde jak jsem poté uviděl byl Alex se Sevilou a hledali něco na zemi. Vůbec mě nevnímali a hledali dál, ani několikrát opakovaná věta "co hledáte" nezabrala tak jsem usoudil že dnes je fakt nějakej divnej den a odešel zase do Velké Síně. V Bradavicích najednou začala být velká zima. Slyšel jsem výkřiky někde blízko a vyrazil po hlasu. Došel jsem k učebně přeměňování, kde byl Alex, Sevila a John. Alex se Sevilou si něco mumlali a opět mi neodpověděli co se stalo. Potom se zjevil opět Zahalenec v celé bílé zahalené róbě s kapucí.
Ukazoval na žebřík blízko u zdi, kde měla profesorka McGonagallová knihovnu. Šmátral jsem rukama a odhalil jsem Fixela, kterej zase špehoval pod svým neviditelným pláštěm. Najednou zmizel Zahalenec a po chvíli i Sevila a Wilkus. Vydali jsme se je s Johnem a Alexem hledat, já šel s Johnem a Alex šel sám, protože jsem neměl náladu se zase ptát Alexe na něco, na co mi neodpoví. Potkal jsem Eugeho a taky Zahalence, který šel směrem k místnosti, kde minulý rok byla oslava Amabellin narozenin. Poté naznačil prstem abychom s Eugem odešli a začal na prstech odpočítávat - pět, čtyři, tři, dva - já se ani nehnul a vytasil hůlku z kapsy. Když vtom ukázal na prstě jedna a podíval se na mě. Pamatuju si jen to, že jsem nemohl mluvit, potom jsi mě přitáhl mávnutím ruky a probral jsem se s Eugem na zemi, na těle jsem měl pár modřin - to padání je občas někdy dřina.
Sevilu jsme stále nemohli najít, když v tom přiběhl John a řekl že Wilkus je se Sevilou v jejich společenské místnosti. S Alexem a Johnem jsme se vydali do společendy. John vešel první a hned se vrátil a říkal že tam pořád jsou. Alexovi se moc nechtělo ale nakonec jsem ho přinutil. Vešli jsme tam, Mrzimorská společenda byla opravdu hezká - ale já, věrný Nebelvíru jsem si v duchu řekl "Nebelvír má stejně nejhezčí" a rozhlédl se, u krbu stála Sevila, Wilkus a Zahalenec. Omráčil jsem Wilkuse a poté aspoň myslím jsem na chvíli "znehybnil" Zahalence, který se ale okamžitě zase probral a omráčil mě jeho chladným pohledem, v jeho blízkosti byl vždy velký chla...
.... Po chvíli zmizel a já se probral, rozhlédl jsem se a zjistil že naproti mě stojí rozčílený malý roztomilý profesor Kratiknot - musím uznat, že když se takovej prťaslík rozčiluje, tak to stojí za to. Vyptával se kde jsem se tu vzal a John potom přiznal, že nám sdělil heslo abychom pomohli Sevile. Odebral Zmijozelu a nám 15 bodů za vniknutí do cizí koleje a 10 bodů Mrzimoru za vyzrazení největšího tajemství, které má.
Po chvíli jsem odešel s Johnem do Velké Síně. Vtom se ale začali ozývat podivné křiky až někde zhora. Vyrazili jsme s Johnem po schodech a poslouchali odkud jdou výkřiky, dospěly jsme k závěru, že jsou z šestého patra a tak jsme prohledávali, ale marně - nic jsme nenašli. Najednou jsem uslyšel osmnáct dutých ran. Po chvíli jsme našli Alexe který stál vedle Zahalence, který ukázal na dveře a zase zmizel. Vešli jsme do místnosti, kde byly ohně. S toho jak tam byly umístěné jsem přešel k názoru že to byl znak + D. Odstín ale ukazoval rybu. takže jsem byl zmatený. Spolu s Alexem a Johnem jsme se snažili přijít na to co to znamená, ale mě napadlo jedině jméno D'Geris. Ostatní nevěděli o co jde a tak jsem to nechal být a odešel s Johnem pryč. Najednou se ale začali zase ozývat výkřiky a duté bouchání do zdi. John už musel jít a tak jsem vyrazil sám ke dveřím, kde byl právě znak + D. Dveře byly ale najednou zamčené, všemožně jsem do nich šťoural až se otevřely a tam byl Alex spolu se Sevilou a překvapivě s Wilkusem. Alexův výraz "nevím oco go" mě přesvědčil, že o ničem asi fakt neví a tak jsem se ptal Fixela a Sevili co se děje. Ti samozřejmě mlčeli jak hrob. Zadíval jsem se znovu na ohně které dávali znak + D a napadlo mě že těch osmnáct ran bylo tohle - protože ten znak se skládal z osmnácti plamenů.
Poté Alex našel duté místo ve zdi a společně jsme zkoušeli všemozná hesla, rejpali do ní až se nakonec otevřela. Nic v ní ale dál nebylo. Na chvíli se stalo, že se chodba zavřela a já si tak na vlastní oči, uši, nohy, ruky, atd. vyzkoušel, jaké to je být pohřben zaživa. Potom se ale otevřely a já si oddychl a v duchu řekl "super, dneska ještě nebudu kaput". Sevila s Wilkusem se bavili otom jestli mají klíč a nějaký další kecy, ale samozřejmě nechtěli říct o co jde.
Potom se dveře, které vedly do místnosti zavřeli. Chtěli se mi už spát a tak jsem do ních začal š'tourat, když v tom se ozval hluboký smích a dveře se otevřeli - praštili mě do tváře a vyplivl jsem krev. Naštěstí jsem podle hmatu usoudil, že mi nevypadl zub - ale musím uznat, byla to rána jako z děla. Pusa mě strašlivě bolela a protože se mi chtělo už spát i Alexovi, tak jsme vyrazili na kutě, rozloučil sem se s Alexem a vyrazil spát.