"AAAAAAAAAAAARRRRGHHHH!!!!" ozval se hlasitý křik ze sklepa a Paulův malíček na pravé ruce dopadl na zem. "Pořád si myslíš, že je tohle všechno nějaký velký vtip?" zeptal se Narion a stále v ruce držel nůž. "Ty jsi snad z-zešílel!" zařval Paul, ale nedal na sobě znát tu nepříjemnou bolest. "Co to ksakru děláš!" křikla Nicol snažící se dostat z pout. "Mlč! Právě ti zachraňuju život" řekl Narion, mávl hůlkou směrem k ní a v tu chvíli jí pouta zmizela. Nicol ihned vstala a rozhlížela se po místnosti. "Tvoji hůlku mám u sebe," řekl a podal ji Nicol ruky.
"Teď to nechám na tobě. Buď mě tu můžeš zabít a osvobodit ho, anebo odsud vypadneš pryč" řekl Narion. Nicol se jen ďábelsky zasmála a namířila na něj hůlkou. "Pořád stejně hloupej, že?" zahihňala se. "Víš, musíš se řídit pravidlem - nikdy nedávej zpět nepříteli hůlku, protože víš, co asi teď nastane" zasmála se a pevně stiskla hůlu. "Ava..." "Copak to nechápeš?!" zařval Narion. "Celou tu dobu tě využíval pro svůj prospěch! Nikdy tě neměl ve skutečnosti rád, zkazil ti dětství! Už si to nepamatuješ?!" řval dál. "Pochop to konečně! Kolik lidí kvůli němu zemřelo, kolik jenom z naší rodiny! Zaslouží si zemřít!" bouchl do zdi. V tu chvíli se Paul začal hlasitě smát. "Má pravdu, Nicol" řekl a pobaveně sledoval dvojici. Nicol se na něj podívala a nevěříčně zvedla obočí. "C-cože?" zařvala. "Nakonec jsi mi velmi pomohla a hodně jsme toho prožili" řekl a smál se dál. "Jak jsi mohl?!" namířila na něj hůlkou. "Crucio!" mávla s ní a Paul se začal svíjet na zemi. "Tohle nechej na mě," řekl rázně Narion zírající na cukajícího Paula sem a tam, ale Nicol stále prodlužovala kletbu. "Dost! To stačí!" zařval a Nicol po chvíli mávla hůlkou k ukončení kletby.
Paul jen ležel na zemi a kašlal krev. "Vstaň!" křikl Narion a namířil na něj hůlkou. "Teď to všechno skončíme!" zařval a ve tváři měl rozzuřený výraz. "Dívej se mi do očí!" řval stále. Paul se na něj se strachem v očích podíval a řekl "Pokud mě zabiješ, budeš stejný, jako já... budeš vrah a na tom se nic nezmění, Narione" "Tak takhle žebráš o život?" zasmála se Nicol. "Nech nás o samotě," řekl Narion k Nicol. Ta zahávahala a po chvíli rozmýšlení odešla po schodech nahoru pryč ze sklepa.
"Tohle je jen mezi tebou a mnou" řekl rázně Narion a namířil na něj hůlkou. "Pamatuješ si na Noaha?" zeptal se Paul dívající se mu do očí. "Ano, proč?" "Víš... Sice, když jsem po něm chtěl, aby mi řekl něco o mé budoucnosti, tak dělal, že nic nevidí, ale za to viděl něco mnohem zajímavějšího a také to nakreslil," řekl Paul a vytáhl z kapsy od kalhot nějaký na půl přeložený papí...
.... "Poznáváš to?" usmál se škodolibě a podal Narionovi papír. V tu chvíli se v Narionově tváři objevil nervózní výraz a pevně stiskl hůlku. "Víš, že se Noah ve svých malbách ještě nespletl" mrkl na něj. "Opravdu si myslíš, že ti na tohle všechno skočím?" zasmál se Narion ukazovající na papír s nějakou kresbou. "Dost těch všech lží! zařval hlasitě a namířil na něj hůlkou. "Rozluč se se světem, Paule" řval. "Ty tohle neuděláš" řekl mu s úsměvem Paul. "Nedokážeš zabít!" smál se. "Vždycky sis myslel, že ano, ale nemáš na to! Ve skutečnosti máš z toho strach!" smál se dál. "A dost!!" zařval Narion. V tu chvíli se nahoře otevřely dveře a dolů přiběhla Nicol. "Co to děláš?" křičela. "Pozdravuj v pekle!" zařval Narion a pevně stiskl hůlku. "Ty nejsi vrah, Narione! Nedělej to!" ječela Nicol. "Proč tu vlastně jsem, Narione? Vždyť to nedokážeš..." smál se dál Paul. "Ty na to prostě nemáš!" díval se mu do očí. Narionovi se začala klepat pravá ruka. "Nejsi vrah..." řekla mu Nicol. Narion se nadechl a hlasitě zařval "AVADA KEDAVRA!!" v tu chvíli z jeho hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla a Paul dopadl bezvládně k zemi. Nicol jen nevěříčně zírala na Paulovo mrtvé tělo ležící na zemi. "A je po všem," oddechl si a otřel si pot z čela. "Co je tohle?" ukázala na papír Nicol. "Já nevím," odpověděl Narion a podal ji papír do ruky. Nicol se podívala na kresbu a zvedla obočí "Tohle máš být ty?" ukázala na ležící postavu namalovanou na papíru. "Asi ano," pokrčil rameny Narion. "Hmm, ale vypadáš tam jinak, nemáš žádné vlasy a navíc tu máš bradku. Určitě to jsi ty?" zeptala se znovu. "Já nic nevím" řekl Narion. "A kdo je vůbec ten druhý?" ukázal na stojící postavou s hůlkou v ruce namalované na papíru. "Tuhle postavu jsem už jednou viděla na jiné malbě," řekla. "A kdo to teda je?" "Jeho syn," odpověděla, a v tu chvíli se Narion zarazil. "Cože? Vždyť on nemá dítě," zíral nevěříčně na Nicol. "Ale má..." kývla Nicol. "Ale teď musí být mladší, ne? Protože pokud jsem tohle já, tak je to o hodně let později..." "Za dva roky by měl nastoupit do Bradavic," odpověděla Nicol. Narion pozvedl obočí "Cože? Jak se jmenuje? Paul Bagwell nebo Lincoln Forrent druhý?" řekl pobaveně. "Ne. Paul ho nevychovával, strčil ho někam do mudlovské rodiny a myslím, že se jmenuje..." zamyslela se. "Sylar...jo...Sylar..."
Zdroj: https://narion.nepise.cz/16220-pomsta.html