Poslední sbohem
Odpoledne, po debatě o Henryho smrti všichni vyšli z domu, kde už bylo nachystané přenášedlo. Viviana začala odpočítávat "Tří, dva, jedna.". Všichni se dotkli přenášedla. Narionovi se zamotala hlava z toho, jak se točil dokola, a najednou stál před domem jeho zesnulého otce, Henryho. Viviana vešla dovnitř, a poté i ostatní za ní. V obývacím pokoji seděl někdo na gauči, byla to Narionova babička, Rose. Všichni se s ní přivítali a posadili se vedle do křesel. "Za jak dlouho má začít pohřeb?", zeptal se Narion. "Asi za hodinu," odpověděla Viviana a pousmála se na Nariona. "Mohl bych jít s Amabell na chvíli ven?", zeptal se Narion. "Jistě, ale za chvíli se vraťte, at můžeme vyrazit.", odpověděla Viviana. Narion s Amabell se zvedli a odešli z domu. "Rose, nechtěla bys bydlet u nás? Přece tu nezůstaneš sama.", zeptala se Viviana. "Zůstanu tady.", odpověděla Rose. "No, já bych tu klidně s babičkou zůstal na nějaký čas, teda pokud by mi upekla jednou za čas tu její skvělou buchtu.", řekl s úsměvem Jonates. "To se neboj, Jonatesi. Buchty peču ráda, obzvlášt pro tebe.", opověděla Rose. "Tak teda platí.", řekl Jonates. Zanedlouho přišel Narion s Amabell zpět. "Tak jsme tu.", zavolal Narion a došli za ostatními. Amabell se na všechny usmála a potom Viviana řekla "Myslím, že bychom už měli vyrazit".
Všichni vyšli z domu a vyrazili po cestě. Za půl hodiny došli ke hřbitovu. Došli k rakvi, vedle ní stála nějaká postava a další lidé. Narion a Amabell se dívali se smutkem v očích na rakev. "Tak, pohřeb může začít.", oznámila Viviana a všichni na ni upřeli zrak.
"Dnes dáme poslední sbohem našemu synovi, otci, strýčkovi, synovci, příteli Henrymu Themiallovi.". Všem začali téct slzy a Viviana pokračovala. "Byl to velice hodný, usměvavý a šťastný člověk. Nikdy neubližoval lidem a každému rád pomáhal. Prosím, vzpomínejte na něm jen v dobrém, byl to opravdu dobrý člověk. A teď prosím o minutu ticha.". Všichni mlčeli a potom jim začali téct slzy. Potom všichni přistoupili ke hrobu. Byla tam i nějaká zahalená postava, které si už dříve všichni všimli, jak dorazili na místo pohřbu.
Zahalená postava sundala kapuci a všichni na ni upřeli zrak. Byla to Nicol Themiallová, ta, která zabila Henryho. Vyndala hůlku a namířila s ní na Nariona. Potom promluvila "Vy všichni jste jen banda krvezrádců a ty Narione, ty jsi další na řadě.". "Nechte ho být!", zařvala Amabell. "Sklapni ty jedna malá děvko!", řekla chladným hlasem Nicol a namířila hůlku z Nariona na Amabell. Potom se na ni vražedně podívala a řekla "Avada Keda..", než to ale dořekla, tak už Narion stačil bleskově vytáhnout hůlku. Namíříl s ní na Nicol a zařval "Expelliarmus!", Nicol ale mávnutím hůlky kouzlo odrazila a zasmála se. "Dávej si pozor Narione a radím ti, nebuď nikde dlouho sám, ani ta tvoje ubohá, ušmudlaná, malá coura!", řekla Nicol a rozeběhla se pryč ze hřbitova. Všichni za ní běželi a házeli na ni různé kledby. Nicol se otočila, něco zamumlala, podívala se na všechny a chladně se zasmála. Potom se přemístila..
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.