Strach

Byla temná a bouřlivá noc, venku pršelo a všude bylo ticho. Najednou se z lesa vynořila Nicol a zírala na nějaký malý dům, který byl před ní. Rozhlédla se kolem sebe a potom vykročila k domu. Za pár vteřin dorazila ke dveřím, na které zaklepala a zůstala stát. Za chvíli někdo otevřel dveře a Nicol vstoupila dovnitř. Byla to malá místnost, uprostřed byl stůl, na kterém byly rozházené nějaké pergameny. V pravém rohu byl krb a u něj křeslo.
Nicol se posadila na židli u stolu a podívala se na nějakého muže s temně černými vlasy a chladně zelenýma očima.

"Zdravím tě, Nicol," řekl neznámý muž a prstama si přejel po vousaté bradce. "Nazdar," odpověděla Nicol. "Chtěl si mě vidět?" "Ano, chci si promluvit o tvém bratrovi.", na Nicolině tváři se objevil nervózní výraz a pozorovala modrýma očima muže, který seděl naproti ní. "Jak si mohla zabít svého otce?" zeptal se chladně neznámý muž. "Byla to jediná možnost, jak..." "Jak získat Nariona na naši stranu?". Nicol jen přikývla. "A proč jsi ho tedy chtěla o Vánocích zabít?" "Cože? Já u něj nebyla." "Nesnaž se mi lhát, John mi o tom všechno řekl." "No dobře, ujely mi trochu nervy." "Tak ujely nervy?! Kdyby jsi ho nechtěla zabít, tak by se už přidal k nám!", řekl rozzuřeně neznámý muž. "Chci, aby jsi se u něho po další celý školní rok ani jednou neukázala.