Byla temná noc a všude pršelo. V chatě, která byla uprostřed nějakého lesa se svítilo a ozývaly se z ní hlasy. Byli v ní nějaké tři osoby, které se mezi sebou dohadovali.
"To snad nemyslíš vážně?!" řvala Nicol přez celou chatu. "Proč by ne? Musíme to udělat dnes!" hádal se Paul. "Souhlasím" kývl nějaký muž. "Danieli, jak s ním sakra můžeš souhlasit?!" zuřila Nicol a chladně oba dva pozorovala. "Není jiná možnost, Nicol!" odpověděl Daniel. "Nicol, prostě to musíme udělat dnes, takže jdeme. Hned!" řekl rázně Paul a všichni vstali.
O hodinu později všichni byli v Zapovězeném lese, drželi v ruce hůlku a pořád se kolem sebe rozhlíželi. "To pro něj dojdeme do ložnic?" uchechtla se Nicol. "Pokud bude třeba, tak ano." odpověděl Paul. "Já tu s Paulem tedy zůstanu" odpověděl Daniel a Nicol přikývla. "Pokud se něco pokazí, víš co máš dělat, Nicol." řekl Paul a Nicol znovu přikývla a odešla hlouběji do lesa. Po několika minutách došla k plotu, který chránil vstup do Zapovězeného lesa studentům. Schovala se za strom a koukala před sebe, když najednou uviděla nějakou osobu u dvou hrobů. Později poznala, že ta osoba je Narion a pomalu k němu vyrazila. Narion zrovna dával kytky ke hrobům, když se najednou vynořila zpoza stromů Nicol s namířenou hůlkou na něj. Narion zařval, ale než stačil udělat krok, ležel na zemi, neschopen pohybu.
O den později...
Narion ležel v nějaké místnosti, byl připoutaný ke zdi. Rozhlížel se po místnosti, když v tom se otevřeli železné dveře a do místnosti vstoupil Paul.
"Ahoj, Narione" řekl a koukal na něj. Narion se klepal, ale neodpověděl. Paul se k němu zohl a odpoutal ho "Pojď za mnou!" zařval a Narion ho následoval. Za chvíli 
došli do nějaké velké místnosti, kde u stolu seděli Daniel s Nicol. Narion se podíval na Nicol, která se jen chladně zasmála. "Nazdar, bratříčku" řekla a vražedně ho pozorovala. "Přiveď je!" zařval Paul a Daniel přikývl a odešel ven z místnosti. "Posaď se!" řekl chladně Paul a Narion, celý vyklepaný se posadil naproti Nicol. Po pár minutách vstoupili do místnosti nějaké dvě osoby a za nimi byl Daniel, který na ně mířil hůlkou. Narion je pozoroval a potom vyjekl a začal brečet. Byla to jeho matka Viviana a bratr Jonates.
"Narione!" zařvala Viviana a rozeběhla se k němu. "Stůj!" zařval hlasitě paul, ale Viviana běžela dál. Nicol se zamračila a vstala ze židle. Viviana obejmula Nariona a rozbrečela se. "Ty moje tupá matko! Crucio!" zařvala Nicol a Viviana se svalila na zem a svíjela se bolestí. Jonates se rozeběhl za ní, ale Paul vytáhl hůlku a zařval "Avada Kedavra!" a Jonates padl bezvládně na ze...
.... Narion koukal na svého ležícího a mrtvého bratra a Viviana řvala bolestí. Po chvilce Nicol mávla hůlkou a Viviana se přestala svíjet.
Narion šel za ní, ale Paul zařval "Stůj!". Viviana stále brečela, Daniel ji vražedně pozoroval a Paul přistoupil k Narionovi. "Víš, proč jsi tady?" zeptal se ho. "A-a-ab-abyste n-nás z-z-za-zab..." "Ne, nechceme tě zabít. Jen, pokud nebudeš spolupracovat." odpověděl Paul. "Chceme, aby ses přidal k nám. Naučíme tě plno kouzel, budeš mít obrovskou moc!" "N-nechci!" zařval Narion a Paul pohlédl na Nicol, která jen přikývla. Namířila hůlku na Vivianu a zařvala "Avada Kedavra!". Z její hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla a Viviana zůstala ležet mrtvá na zemi. "Takže se zeptám znovu. Přidáš se k nám?!". Narion jen brečel, zíral na dvě mrtvá těla ležící na zemi a potom spadl na zem. "Odpověz!" zařval Paul, ale Narion jen ležel na zemi a brečel. Paul se rozesmál a potom řekl "Dobrá tedy. Tak na to půjdeme jinak. Pokud se k nám nepřidáš, tak další, koho uvidíš zemřít, bude ta tvoje špinavá coura! Amabell!" zařval a Narion se na něj podíval.
"N-n-ne-ne-nedělejte j-ji n-nic, prosím!" brečel. "Tak řekni, že se k nám přidáváš!" řekl chladně Paul.
Narion se koukl na mrtvé tělo své matky a potom řekl "D-dobře. P-přidávám se k vám." a Paul s Danielem se hlasitě rozesmáli...