V neděli ráno všichni vyšli před dům Narionova zesnulého otce. Před ním už bylo nachystané přenášedlo, když k němu všichni došli, tak Viviana promluvila "Jonatesi, pomáhej babičce a někdy se stavte.", "Jojo," řekl Jonates a usmál se na babičku. "Tak můžeme," oznámila Viviana. "Tři, dva, jedna, teď!". Všichni, kromě Jonatese a Rose se dotkli přenášedla. Narionovi se zase udělalo špatně, chvíli se točil do kola a najednou stál před jejich domem. "Tak jsme tu," řekla Viviana a vešla dovnitř. Ostatní jí následovali. Došli do kuchyně, kde se všichni posadili a Viviana se zeptala "Tak, co si dáte k jídlu?". "To je jedno," odpověděl se zívnutím Narion. Potom Viviana vytáhla nějaké maso, sýr, pečivo, láhev dýňového sirupu, whisky a posadila se. "Ne, ty jsi na to ještě mladý," řekla Viviana Narionovi, který se olizoval při pohledu na láhev whisky. Juliet a Ethan si vzali maso, chleba a láhev whisky, Narion si vzal kousek masa, dýňový sirup a zklamaně koukal, jak si Ethan vychutnává ohnivou whisky. Amabell si s Vivianou vzali sýr s chlebem a všichni začali jíst. Po chvíli Viviana promluvila "Amabell, je mi líto, co ti včera chtěla Nicol udělat," Amabell jen přikývla. Narion se na ni povzbudivě usmál a potom řekl "My se půjdeme projít, jo?". "No, to není zrovna dobrý nápad," odpověděla Juliet. "Projdem se jen tady ke studně, vždyť je to kousek," řekl prosebně Narion. "No tak dobře, ale ať jste hned zpátky!" řekla Juliet a Viviana přikývla. Ethan se podíval na Nariona a napil se whisky. "Nedělej mi chutě, dědo," řekl Narion. Ethan se rozesmál a zakousl se do masa. Potom Narion s Amabell odešli z kuchyně a vyrazili ven. "Bože ten děda je hroznej, ví že mi ta whisky chutná a ještě mi musí dělat takhle chutě." řekl pobaveně Narion. Amabell se pousmála a chytla Nariona za ruku. "Tak jdeme k tý studně," řekl Narion a usmál se na Amabell. Amabell přikývla a šla s Narionem po cestě. "Narionku, děkuju ti, že jsi mě včera zachránil," řekla Amabell a obejmula Nariona. "No..., eh....., já se ji jen snažil odzbrojit a ona to naštěstí nedořekla," odpověděl Narion a začal ji líbat. Zavřel oči a v hlavě mu zněli slova "Sklapni ty jedna malá děvko!", "Avada Keda..," "Expelliarmus!". Potom otevřel oči a usmál se na Amabell. "Miluju tě," řekl Narion a pohladil Amabell po tváři. "A já tebe," řekla Amabell a usmála se. "Tak, už je to jen kousek," řekl Narion a šli zase po cestě. Po pěti minutách dorazili ke studni. Dívali se na ni a potom se Narion otočil k Amabell "Je mi s tebou krásně," řekl a dal ji pusu. "Mě s tebou taky," odpověděla Amabell a usmála se. "Jsem zvědavej, kdy se vrátím do Bradavic," řekl Narion se zamyšleným výrazem.
"Já půjdu vždy s tebou Narionku," odpověděla Amabell a pohladila ho po vlasech. "No..., tak už radši půjdeme. Ať o nás nemají doma strach." řekl Narion. Amabell přikývla a vyrazili zpět po cestě domů. "Tak, kdo bude dřív u toho stromu," řekl Narion, ukázal na strom a rozeběhl se s Amabell. Po chvíli se zastavil a zíral na místo vedle stromu. "Co je?" zeptala se podiveně Amabell a koukala nechápavě na Nariona. Vedle stromu stála Nicol Themiallová a vražedně koukala na Nariona. Narion se na ni díval a potom Nicol promluvila "Narione! Narione! Najdu si tě! Zabiju tě! Zabiju tě! Zabiju tě!". "Narione! Mluv se mnou!" řekla Amabell a třásla s Narionem. Narion stále zíral na Nicol, která pořád opakovala "Zabiju tě! Zabiju tě! Zabiju tě!". "Narione, co je stebou," opakovala Amabell. Potom se Narion otočil k Amabell "Ty ji nevidíš? Vždyť to je Nicol," řekl. "Kde? Nic nevidím," odpověděla Amabell a nechápavě se dívala na Nariona. "Tady! Naproti mě, vedle toho stromu!" řekl Narion a ukazoval na místo, kde stála Nicol. "Vždyť tam nikdo není," odpověděla nechápavě Amabell a zírala na místo, kam ukazoval Narion. "Nic tam není," opakovala. "Vždyť je přímo předemnou!" řval Narion. "Nikdo tam není Narionku, něco se ti zdá," řekla Amabell a stále koukala na místo, kam ukazoval Narion. Najednou sebou Narion cukl a rozhlédl se kolem sebe. "Tak, jdeme teda domů?" zeptal se Narion Amabell, která se na něj nechápavě dívala...