Pomsta

27.10.2009 19:30

spoutan"AAAAAAAAAAAARRRRGHHHH!!!!" ozval se hlasitý křik ze sklepa a Paulův malíček na pravé ruce dopadl na zem. "Pořád si myslíš, že je tohle všechno nějaký velký vtip?" zeptal se Narion a stále v ruce držel nůž. "Ty jsi snad z-zešílel!" zařval Paul, ale nedal na sobě znát tu nepříjemnou bolest. "Co to ksakru děláš!" křikla Nicol snažící se dostat z pout. "Mlč! Právě ti zachraňuju život" řekl Narion, mávl hůlkou směrem k ní a v tu chvíli jí pouta zmizela. Nicol ihned vstala a rozhlížela se po místnosti. "Tvoji hůlku mám u sebe," řekl a podal ji Nicol ruky.

"Teď to nechám na tobě. Buď mě tu můžeš zabít a osvobodit ho,  anebo odsud vypadneš pryč" řekl Narion. Nicol se jen ďábelsky zasmála a namířila na něj hůlkou. "Pořád stejně hloupej, že?" zahihňala se. "Víš, musíš se řídit pravidlem - nikdy nedávej zpět nepříteli hůlku, protože víš, co asi teď nastane" zasmála se a pevně stiskla hůlu. "Ava..." "Copak to nechápeš?!" zařval Narion. "Celou tu dobu tě využíval pro svůj prospěch! Nikdy tě neměl ve skutečnosti rád, zkazil ti dětství! Už si to nepamatuješ?!" řval dál. "Pochop to konečně! Kolik lidí kvůli němu zemřelo, kolik jenom z naší rodiny! Zaslouží si zemřít!" bouchl do zdi. V tu chvíli se Paul začal hlasitě smát. "Má pravdu, Nicol" řekl a pobaveně sledoval dvojici. Nicol se na něj podívala a nevěříčně zvedla obočí. "C-cože?" zařvala. "Nakonec jsi mi velmi pomohla a hodně jsme toho prožili" řekl a smál se dál. "Jak jsi mohl?!" namířila na něj hůlkou. "Crucio!" mávla s ní a Paul se začal svíjet na zemi. "Tohle nechej na mě," řekl rázně Narion zírající na cukajícího Paula sem a tam, ale Nicol stále prodlužovala kletbu. "Dost! To stačí!" zařval a Nicol po chvíli mávla hůlkou k ukončení kletby.

Paul jen ležel na zemi a kašlal krev. "Vstaň!" křikl Narion a namířil na něj hůlkou. "Teď to všechno skončíme!" zařval a ve tváři měl rozzuřený výraz. "Dívej se mi do očí!" řval stále. Paul se na něj se strachem v očích podíval a řekl "Pokud mě zabiješ, budeš stejný, jako já... budeš vrah a na tom se nic nezmění, Narione" "Tak takhle žebráš o život?" zasmála se Nicol. "Nech nás o samotě," řekl Narion k Nicol. Ta zahávahala a po chvíli rozmýšlení odešla po schodech nahoru pryč ze sklepa.

"Tohle je jen mezi tebou a mnou" řekl rázně Narion a namířil na něj hůlkou. "Pamatuješ si na Noaha?" zeptal se Paul dívající se mu do očí. "Ano, proč?" "Víš... Sice, když jsem po něm chtěl, aby mi řekl něco o mé budoucnosti, tak dělal, že nic nevidí, ale za to viděl něco mnohem zajímavějšího a také to nakreslil," řekl Paul a vytáhl z kapsy od kalhot nějaký na půl přeložený papí...

 

.... "Poznáváš to?" usmál se škodolibě a podal Narionovi papír. V tu chvíli se v Narionově tváři objevil nervózní výraz a pevně stiskl hůlku. "Víš, že se Noah ve svých malbách ještě nespletl" mrkl na něj. "Opravdu si myslíš, že ti na tohle všechno skočím?" zasmál se Narion ukazovající na papír s nějakou kresbou. "Dost těch všech lží! zařval hlasitě a namířil na něj hůlkou. "Rozluč se se světem, Paule" řval. "Ty tohle neuděláš" řekl mu s úsměvem Paul. "Nedokážeš zabít!" smál se. "Vždycky sis myslel, že ano, ale nemáš na to! Ve skutečnosti máš z toho strach!" smál se dál. "A dost!!" zařval Narion. V tu chvíli se nahoře otevřely dveře a dolů přiběhla Nicol. "Co to děláš?" křičela. "Pozdravuj v pekle!" zařval Narion a pevně stiskl hůlku. "Ty nejsi vrah, Narione! Nedělej to!" ječela Nicol. "Proč tu vlastně jsem, Narione? Vždyť to nedokážeš..." smál se dál Paul. "Ty na to prostě nemáš!" díval se mu do očí. Narionovi se začala klepat pravá ruka. "Nejsi vrah..." řekla mu Nicol. Narion se nadechl a hlasitě zařval "AVADA KEDAVRA!!" v tu chvíli z jeho hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla a Paul dopadl bezvládně k zemi. Nicol jen nevěříčně zírala na Paulovo mrtvé tělo ležící na zemi. "A je po všem," oddechl si a otřel si pot z čela. "Co je tohle?" ukázala na papír Nicol. "Já nevím," odpověděl Narion a podal ji papír do ruky. Nicol se podívala na kresbu a zvedla obočí "Tohle máš být ty?" ukázala na ležící postavu namalovanou na papíru. "Asi ano," pokrčil rameny Narion. "Hmm, ale vypadáš tam jinak, nemáš žádné vlasy a navíc tu máš bradku. Určitě to jsi ty?" zeptala se znovu. "Já nic nevím" řekl Narion. "A kdo je vůbec ten druhý?" ukázal na stojící postavou s hůlkou v ruce namalované na papíru. "Tuhle postavu jsem už jednou viděla na jiné malbě," řekla. "A kdo to teda je?" "Jeho syn," odpověděla, a v tu chvíli se Narion zarazil. "Cože? Vždyť on nemá dítě," zíral nevěříčně na Nicol. "Ale má..." kývla Nicol. "Ale teď musí být mladší, ne? Protože pokud jsem tohle já, tak je to o hodně let později..." "Za dva roky by měl nastoupit do Bradavic," odpověděla Nicol. Narion pozvedl obočí "Cože? Jak se jmenuje? Paul Bagwell nebo Lincoln Forrent druhý?" řekl pobaveně. "Ne. Paul ho nevychovával, strčil ho někam do mudlovské rodiny a myslím, že se jmenuje..." zamyslela se. "Sylar...jo...Sylar..."
Zdroj: https://narion.nepise.cz/16220-pomsta.html

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

TOPlist

Novinky

19.04.2015 15:12
Musím říct, že je to fakt paráda po tolika letech opět psát. Užívám si to a hodně mě to baví vymýšlet děj za běhu, co se mezitím stalo a bavit se o tom spolu s Am. Jak se říká, opravdu je někdy lepší věci neplánovat, ale nechat jim volný průběh (několik let?), protože to pak stojí za to a nápady...
31.03.2015 20:11
Konečně jsem po těch letech napsal první nový článek pod názvem "Hlasy v hlavě", který je doplněný i odkazy na jiné články pro lepší orientaci v ději. Brzy se můžete těšit na další pokračování. Užijte si čtení a díky za návštěvu.
23.03.2015 21:35
Nahrál jsem na tento nový blog články z dřívějška (bohužel/bohudík jich stále dost chybí, zůstaly spíše ty poslední). Pro lepší orientaci v nich byly datumy upraveny tak, jak byly články v minulosti sepsány.
1 | 2 >>

Dospělost

27.04.2015 22:11
Tento článek navazuje na předchozí   "Nové světy"       a po letech tak uzavírá jednu kapitolu. „Všetky tie pohlady bolia aj ked nedaju to najavo buducnost neista pre nich nevyzera lakavo. A pribehy čo pisal život do srdca sa zaryly tie okamihy doby na tvari im...
20.04.2015 16:04
Tento článek navazuje na předchozí "Zlomený" „Jednou, dvakrát, třikrát, stokrát, nedokážu panebože kolikrát spočítat. Změnila mě doba, možná napomohl tomu strach, poznal jsem tolik věcí, které vážně nechceš znát. Je to můj život, ale zklamala mě stráž, nechala to jenom tak - osudu na...
08.04.2015 18:20
  Tento článek navazuje na předchozí "Hlasy v hlavě" „Druhé patro, Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů“ ozval se hlas ve výtahu a někteří lidé z něj vystoupili. Do chodby také vkročil kulhající vysoký muž s africkými rysy. „Kde jsi tak dlouho byl, Narione?“ otázala se jej žena...
1 | 2 | 3 >>

Školní léta

13.10.2007 19:35
Ráno jsem se probudil pozdě, protože jsem šel spát ve 3 ráno. Vyrazil jsem do Velké síně na snídani, ale už bylo pozdě a nikdo tam ani nebyl, jen profesor Arkhipov. Raději jsem šel pryč a namířil si na školní pozemky, dorazil jsem na nádvoří kde bylo mnoho spolužáků. Byla tam Amanda s Alexem, kteří...
13.10.2007 19:33
Ráno jsem se vzbudil a vyrazil do Velké síně, u snídaně jsem si popovídal s Robertem a jak jsme se bavili o Lektvarech, zjistil jsem že u sebe nemám pomůcky. Tak jsem se pro ně rozeběhl do Nebelvírských ložnic. Na Lektvarech jsem s Robertem zapomněl domácí ůkol - no já ho teda nezapomněl, jen sem...
<< 4 | 5 | 6 | 7 | 8

Minulost

08.04.2008 18:29
Ve Velké síni se právě objevil oběd na stolech a žáci se spokojeně pousmáli. Nicol seděla daleko od svých spolužáků a nevšímala si jich. Na stole měla rozložený pergamen, na který dopisovala nějaká jména. Najednou k ní přišel nějaký malý chlapec. "Pořád jsi smutná, Nicol?" zeptal se. "Jo, jsem....
07.04.2008 18:27
Nicol stála s nějakým mužem na začátku lesa. Několik desítek metrů za nimi seděl malý Narion na trávě a dělal si věneček z pampelišek. "C-co chcete?" zeptala se Nicol vyděšeným hlasem. Muž držel hůlku v ruce a díval se ji zamyšleně do očí. "Jakmile nastoupíš do Bradavic, tak sepíšeš seznam svých...
07.04.2008 18:22
Byl rok 1976. V rodinném domě, který stál poblíž lesa byly čtyři osoby. Nějaká žena vařila oběd a ostatní seděli u stolu. "Mami. Můžu jít s bráškou zatím ven?" zeptala se nějaká holčička s temně černými vlasy. "Ale jistě, Nicol" odpověděla s úsměvem Viviana. "Tak pojď, Narionku" řekla Nicol malému...

Postavy

15.03.2008 18:41
Druhá nejstarší ze sourozenců Nariona. Je zlá, sobecká, velice brutální a cholerická, nemá moc ráda společnost, nesnáší lidi z mudlovských rodin, často se naštve a je schopná všeho, dokonce i zabít své nejbližší. Raduje se z utrpení jiných lidí a ráda je mučí kledbou Cruciatus. Má dlouhé, černé...
15.03.2008 18:40
Jeho pravé jméno je Lincoln Forrent. Původem je z Kanady, přesňěji z Ottawy. Pochází z čistokrevné, kouzelnické rodiny. V Bradavicích chodil do Zmijozelu. Byl to jeden z nejlepších žáků mezi svými spolužáky. Má obrovské nadání na Lektvary, Obranu proti Černé magii a ještě lépe na samotnou Černou...
15.03.2008 18:38
Narodil se 8. dubna roku 1971. Bydlí ve vesničce kousek od Londýna zvané East Dullwich. Má tmavě hnědou pleť, protože jeho otec je Afričan. Zdědil po něm Afro tvar a černé vlasy, po matce má modré oči. Pochází z kouzelnícké rodiny. Rád se projíždí na koních se svým bratrem Jonatesem. V Africe se od...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>