Dlouhý spánek
Probral jsem se večer na zemi ve Veké síni. Kolem mě bylo plno lidí - Amabell, Amanda, Katleen, Alex a profesor Tahanzir, všichni se na mě nenávistně dívali. Vstal jsem a zeptal se, kde to jsem. Měl jsem být u Brumbála, přeci jsem se s ním domluvil, že ihned po přemístění krbem na mě bude čekat v jeho pracovně, jenže já jsem se objevil ve Velké síni a ležel jsem na zemi. Co to má znamenat? Apríl je snad až prvního dubna a to je ještě daleko. V tom jsem se zase probral ze své mysli a vrátil se zpět do reality, kde už jsem stál opět ve Velké síni a zíral nechápavě na všechny. Amabell, Amanda a Katleen brečeli a Alex se na mě díval tím nejhorším pohledem, jakým se na mě mohl kdy v životě podívat. Jako kdybych ho chtěl zabít nebo co, jako kdybych mu něco udělal, ale vždyť já jsem normální hodný kluk, nikdy bych neublížil svým přátelům.
Zeptal jsem se, jestli je dnes patnáctého listopadu, ale zarazila mě Amanda, která mi odpověděla, že je osmého prosince. Myslel jsem, že si dělá srandu, ale všichni jen přikývli. To si snad ze mě dělají srandu ne? To jsem jako skoro celý měsíc spal tady na zemi a dnes jsem se probral abych se dozvěděl, že jsem si zapomněl natočit budíka nebo co? Připadalo mi to jako vtip, ale v tom mě rozbolela děsně hlava. Potom promluvil profesor Tahanzir se slovy, že chce moji hůlku. Proč by ale chtěl proboha mou hůlku? Moje hůlka je věc, které si vážím nejvíce na světě, bez své hůlky bych nemohl žít. Kdyby mi ji někdo ukradl, nejspíš bych ho zabil. Sáhl jsem do kapsy a zjistil jsem, že tam, kde mám obvykle svou krásnou hůlku dlouhou osm palců z dubového dřeva tam není.
Podíval jsem se do batohu, ale tam taky nebyla. Dokonce tam nebyl ani můj Nebelvírský plášť, který jsem tak rád nosil. Potom Alex podal profesorovi Tahanzirovi mou hůlku. Vůbec jsem nechápal odkud ji vzal, to mi jako ukradl hůlku nebo co? Vyžadoval jsem jí od profesora zpět, ale všichni mi oznámili, že jsem nebezpečný. Já? Proboha! Čím jsem já nebezpečný? Tím, že jsem negr? To snad ne! Potom mi řekli, že jsem jim nadával, urážel je a dokonce je bil. Koho bych já bil? Leda tak Fixela, odpornýho nevychovanýho zmetka. Poslouchal jsem dál a zjistil sem, že jsem chtěl prý dokonce zabít Amandu. To už se mi ale opravdu chtělo smát, protože takhle blbou historku jsem neslyšel bůhví jak dlouho. Já a zabít Amandu? Tak to bych musel být leda trefený na palici. Amanda je moje nejlepší kamarádka a ostatním bych také neublížil, ani Amabell! Potom nás profesor Tahanzyr vyhnal na večerku a tak jsem s Amabell vyrazil do Nebelvírské věže, kde mi pověděla, co všechno jsem dělal, když jsem byl pod kledbou Imperius.
Zdroj: https://narion.nepise.cz/16245-dlouhy-spanek.html
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.