Odchod

John došel ke dveřím, otevřel je a vyšel z pokoje číslo 12. Po pár minutách došel k recepci, podíval se na starší ženu a zavolal "Nashledanou." "Nashle, pane." a vyšel ze Svatého Munga...

Rozhlédl se kolem a zaostřil pohled na dvě osoby, které stály několik metrů před ním.
"Ahoj, Johne." řekla Nicol a nenápadně vytáhla hůlku ze svého hábitu. "Ahoj, Johne." řekl Paul a John se zarazil. "Copak jsi tu dělal?" zeptal se Paul. "V domě jsem nenašel lahvičku s protijedem, nevíš, kdo ji má?" zasmál se. "Já jsem nic nevzal!" ohradil se John. Paul přikývl a zahleděl se mu do očí. "Ještě krok a zabiju tě!" zařvala Nicol. "Takže... Ty jsi vážně žádnou lahvičku nevzal? Nelži mi do očí, prosím. Víš, že bych přeci velice nerad šel spát rozzuřený." usmál se Paul. "J-já nic nemám!" zařval John. "Mlč! Jdeš s námi," řekla chladně Nicol a Paul vytáhl hůlku se kterou namířil na Johna. "Dobře, dobře." řekl John a všichni tři spolu někam odešli...

O dva dny později...

Nicol a Paul seděli v křesle. Byli v nějakém neznámém domě. Po zemi byly rozházené pergameny a na stole zapálená svíčka. "Co s ním uděláme?" zeptala se s úsměvem Nicol. "Vím, jak ho nemáš ráda a proto to nechám na tobě." zasmál se Paul a Nicol přikývla.
Po chvíli vstali z křesla a zamířili ke schodům, které vedli do nějakého sklepa. Byly v nějaké kamenné chodbě. Všude byla tma a jediné, co trochu dodávalo světlo byly hořící pochodně, které byly na zdech kolem nich. Najednou před sebou uviděli železné dveře a Paul vytáhl klíč. Odemčel dveře a oba vešli dovnitř.

Na zemi ležel téměř polomrtvý John, byl připoutaný železnými pouty ke zdi a po celém těle měl škrábance a zaschlou krev. Na pravé ruce mu chybělo dokonce i několik prstů a na hrudi měl bodnou ránu. Nicol se sehnula k Johnovi "Dnes nadešel tvůj čas, Johne. Dnes zemřeš!" zařvala a John jí pohlédl do očí. "Proč jsi mu pomohl? Proč?!" zeptala se rozzuřeně a dala mu facku. "Protože si zaslouží žít, narozdíl od vás." odpověděl John a vyjekl bolestí. Nicol se zamračila "Jsi jen hnusný zrádce, chcípni!" zařvala. John se zasmál a plivl ji do obličeje. "On tě porazí. Nedokážeš ho zabít, protože je to tvůj bratr. On vyhraje." "Mlč!" zařvala znovu a namířila na něj svojí dlouhou hůlkou.
"Crucio!" řekla chladně a John se začal svíjet na zemi a ječel bolestí. "Ne, prosím! Ne!" řval, ale Nicol s Paulem se jen smáli. Potom Nicol mávla hůlkou a John se přestal svíjet. "Paule, nezabíjej mě, prosím. Jsi přeci můj bratr!" řekl John a Paul se rozesmál. "Ty moc dobře víš, jak trestám ty, co mě zradí a stydím se za to, jakého mám bratra!" ušklíbl se. "Tohle jsi chtěl? Abych tady krvácel a ty ses na mě díval, jak pomalu umírám? To vážně chceš?!" zařval. "Ano, chci, bratříčku." pousmál se Paul.

"Táhnětě k čertu!" zařval John a odplivl na zem krev. Nicol se zamračila, pozvedla znovu svou hůlku a namířila s ní na Johna "Avad..." "Ne!" zařval Paul a Nicol trhla rukou. "Mám mnohem lepší nápad, jak zemře..." řekl Paul a tajemně se zasmál. "Jdeme." podíval se na Nicol a oba zamířili k železným dveřím. "Brzy se uvidíme, bratříčku." řekl Paul a zabouchl dveře. Potom zamířili ke schodům a po chodbě se rozhléhaly křiky "Ne! Ne! Nedělej to! Prosím! Nechoď pro to! Zabij mě raději teď! Ne!"...