Nějaký muž vešel do velké budovy. Rozlédl se po místnosti a došel k recepci, kde stála nějaká starší žena. Chvíli se na ni díval a potom promluvil "Dobrý den" "Dobrý, přejete si?" "Přišel jsem navštívit Nariona Themialla. Nachází se ve třetím patře na oddělení Otravy způsobené lektvary a bylinami." odpověděl. Žena si ho změřila pohledem "A víte vy vůbec pane, že se nejdříve musíte zapsat, a pak to musí samotný chlapec schválit? U tohoto pacienta nepřijímáme návštěvy jen tak." řekla. "Ale jistě že jsem zapsaný." "Dobrá tedy. Vaše jméno?". Muž se zamyslel a potom odpověděl "Jonates Themiall." " Ano, ano. Pana Nariona bratr, že? Mám vás tady zapsaného, můžete jít." "Děkuji." "Nemáte za co," usmála se žena a poté muž odešel.
Po několika minutách došel k pokoji číslo 12, otevřel dveře a vešel dovnitř.
Rozhlédl se po místnosti a na posteli spatřil spícího Nariona. Muž se pousmál a došel ke stolu, kde si vzal židli a sedl si k posteli. Pár minut ho pozoroval a potom promluvil.
"Ahoj, Narione." Narion se zavrtěl na posteli a otevřel oči a pak se podíval na muže, který seděl u jeho postele. "Ho hte?" zeptal se a pozoroval muže. Muž se jen usmál a potom odpověděl "Raději moc nemluv. Nedělá ti to dobře." "Ho hte?!" zavřal Narion a potom vyjekl bolestí. "Kdo jsem? To není důležité." odpověděl s úsměvem muž. "Ho hcehe?" "Nerozumím ti a řekl jsem, že nemáš mluvit." Narion se zamračil a znovu vyjekl bolestí. "Chci se tě na něco zeptat. Bolí to?". Narionovi začaly téct slzy a potom přikývl.
"Musí to být strašné, mít až místy prožrané ruce na kost, přestávat mluvit a necítit ruce a pomalu ani nohy." řekl muž. Narion jen znovu přikývl a pozoroval ho.
"Tak, přejdeme k věci. Víš, kvůli čemu tu jsem?" Narion zakroutil hlavou a znovu vyjekl bolestí. "Přišel jsem za tebou, abych ti pomohl vrátit zpátky tvůj život..."
Narion se nechápavě podíval na muže, potom se nadechl a pomalu promluvil "Hle hahne hky hehuhujou." muž jen zakroutil hlavou "Vím, jak jsi trpěl a co všechno sis prožil a proto ti chci pomoci. Podle toho, jaké už na tobě ten jed zanechal následky, ti zbývá už jenom měsíc života" řekl muž.
Narion se podíval na své odumřelé a místami na kost rozežrané ruce a potom se znovu nadechl.
"Já-huh-nehhi-hohoc." odpověděl. "Tobě už nezáleží na tvém vlastním životě a životě tvých blízkých? Třeba na Amabell?" podíval se na něj tázavě muž. Narion zavrtěl hlavou "Há hci...," nadechl se "...zemhít". "To neříkej," zamračil se muž "Mám tu v lahvičce protijed, který ti pomůže, aby ses opět uzdravi...
...." Narion zakroutil hlavou "Ha hic hehci!" zařval, až mu z pusy vychrstla krev.
"Dobře, něco ti musím říct. To, co máš ve svém těle, to, co ti rozežírá končetiny až do masa, necítíš kvůli tomu své ruce, pomalu ani nohy a nemůžeš kvůli tomu skoro ani mluvit... Tak to jsem vynalezl." řekl muž a potom se odmlčel. Narion se na něho vyděšeně podíval a potom se rozbrečel.
"Mám tu v lahvičce protijed, jediný, který na tuhle otravu reaguje, jediný, který jsem vynalezl spolu se svým bratrem. Začali jsme na něm pracovat od té doby, co se tě pokusil Daniel D'Geris dostat na stranu Ty-víš-koho.
Pracovali jsme na něm dva roky a dokončili jsme tento jed spolu s protijedem o letních prázdninách." řekl muž a ukázal Narionovi malou lahvičku.
Narion stále brečel a pozoroval nenávistně Johna, který právě otevíral nádobu s protijedem. "Teď pomalu pootevři pusu." Narion ale zakroutil hlavou a nadechl se "He, há hci zemhít!" zařval. Muž se zamračil a odpověděl "Dobře, pak mi tedy nedáváš na výběř, Narione..."
Potom muž vytáhl ze svého hábitu dlouhou, lesklou hůlku, namířil s ní na Nariona a pronesl "Imperio!". Narionovi se udělalo v hlavě prázdno a zíral na muže, který se na něj zamračeně díval. "Teď mě dobře poslouchej", řekl a Narion přikývl. "Jakmile se tohoto protijedu napiješ, tak do dvou minut omdlíš a probereš se za pár hodin." Narion stále sledoval muže a jen přikyvoval. "Účinky tohoto protijedu budou velice bolestivé. Věř mi, že zažiješ tu nejhorší bolest, jakou jsi kdy zažil, ale pomůže ti to. Nohy nemáš ještě odumřelé a ne tak rozežrané jako ruce, takže budeš moci chodit, ale velmi pomalu. Za pár týdnů by jsi měl mluvit o trochu lépe a do konce března by jsi mohl už cítit ruce a normálně s nimi opět pohybovat. Budeš ale muset nosit neustále na rukách obvazy, které ti dám zde na stůl. Rozumíš?" Narion přikývl a lehce pootevřel pusu. Muž si k němu sedl blíž a pomalu naklonil lahvičku protijedu k Narionově puse. Narion polknul a muž se pousmál. "Ještě ti všechno zde napíši na papír, protože jakmile se probereš, tak si nebudeš nic z těchto pokynů pamatovat."
Narion opět přikývl. "Promiň, ale když jsi se nechtěl uzdravit z vlastní vůle, tak jsem musel použít tuhle kledbu. Jednoho dne mi za tohle poděkuješ," řekl muž a potom Narion omdlel...
Zdroj: https://narion.nepise.cz/16253-navsteva.html