Nečekaný dopis

Probudil jsem se brzy ráno, začal sem se přehrabovat ve skříni a vytáhl karabici, kde jsem měl nedávno otrávenou žabku. Ta žabka byla čerstvá, nebyla z Vánoc, přemýšlel jsem kdo chtěl, abych umřel, ale napadlo mě tolik jmen, že nemělo cenu nad tím přemýšlet. Byl jsem rád, že žiju.
Vyrazil jsem do Velké síně, v přízemí u nádob na body jsem potkal Alexe s Amandou, chvíli jsem si s něma povídal a pak jsme šli do Velké Síně, kde už byl Brian a Euge. Dorazili jsme akorát včas - přilétl Protiva a začal zase se svými nadávkami a urážkami. Prvně tím, že jsem otravnej Narion, potom že Brian Borth je shnilej dort - i když musím uznat, to mě opravdu rozesmálo, ale co mě rozesmálo ještě víc bylo to, že na snídani byly dorty. To mě úplně dorazilo smíchy. Potom přišel nějaký profesor a vyhrožoval Protivovi, že zavolá Brumbála.

Protiva totiž házel zase jabka, rozhazoval dorty, políval mě, Amandu a ostatní zeleným čajem, ale pak zmizel. Potom přišla i El(uhejnsi) a začali jsme si povídat, připojil se do debaty také Brian Borth - shnilý dort. Chvíli jsme přemýšleli, co budeme dělat, ale pak si nepamatuji k čemu jsme dospěli - protože jsem usnul. Po chvilce (jestli to byla chvilka) jsem se vzbudil a Alex, Brian, Amanda a El vyráželi na pozemky. Já se rozhodl ale počkat, zda přijde Amabell.
Chvíli jsem čekal, ale Amabell nepřicházela, tak jsem se rozhodl, že půjdu za ostatníma podívat se na pozemky, jestli tam ještě vůbec jsou. Měl sem kliku - byli tam u Hagridovy hájenky. Přišel jsem za nimi a zeptal se jich co dělají, jen seděli na trávě a přemýšleli jak se zabavit. Nakonec jsme začali běhat a chytat se - teda ten, kdo měl "babu". Celkem mě to bavilo, byl sem rychlej a nikdo mě jen tak nechytil. Potom se za mnou rozeběhla Amanda, běžela za mnou dlouho ale potom se se otočil, zakopl a spadl na zem, tak jsem dostal "babu".
Rozběhl jsem se zpátky za ostatníma a začal chytat Alexe, nakonec se mi to podařilo. Potom nás to přestalo bavit, tak jsem zvolal - poslední ve Velké síni je srab a všichni jsme vyrazili do Velké síně.
Dorazil jsem první, za mnou už nevím kdo ale vím že El dorazila poslední, samozřejmě sem to tak nemyslel - nemyslím si, že El by byla srab. Potom přišla Sevila, chvíli něco mumlala a pak zase odešla.
Nakonec dorazila Amabell v jejich krásných rudě červených hedvábných šatech. Všichni na ni koukali, nejvíc ale asi (zase) já. Přivítali jsme se a začali se bavit. V tom přilétla do Velké síně sova a kroužila kolem stolu, v hlavě mi znělo - komu nese dopis, co v něm je. Nakonec dorazila ale ke mě, dala nějaký sáček na stůl kde byl štítek s nápisem Narion Themiall - to písmo jsem poznal, bylo mé mámy. Ze sáčku jsem vytáhl dopis, rozevřel jsem ho a začal číst.
V dopise mi opět mamka napsala, ať konečně vyhrajeme školní pohár, ale potom sem přečetl něco, co nemohla být pravda - včera večer se u nich doma ozvala rána, když tam máma přišla, zjistila že dveře jsou celé zničené, potom šla zpátky do obýváku, kde si povídala s tátou a uviděla tam, koho pět let neviděla.

Moji sestru Nicol, četl jsem dál a divoce se mi rozbušilo srdce, když jsem dále uviděl - Měla v ruce hůlku a mířila na tvého otce. Zpanikařila jsem a vytáhla hůlku, ale bylo pozdě. Tvého otce zasáhla smrtelná kledba, kterou dobře znáš. Byl jsem tak hodně naštvaný, že jsem začal řvát přez celou síň, cítil sem takovou nenávist k Nicol, byl jsem smutný, že jsem tátu viděl naposledy před odjezdem do Bradavic - měl zůstat doma ještě do Vánoc, ale teď je mrtvý. Dále máma psala, že naše rodina vypsala odměnu tomu, kdo ji najde a přivede živou, tak dostane 800 galeonů. Pod tím bylo, že mě uvolní z Bradavic, abych mohl v sobotu na pohřeb. Potom jsem si všiml, že v sáčku byl tátův řetízek, v dopise bylo psáno - ať ho nosím celý svůj život.
Myslel jsem jen na jediné a vymyslel si plán - po pohřbu se nevrátím do Bradavic, ale začnu hledat Nicol a pomstím svého otce.