Pohřeb
Ráno jsem se vypravil do Velké Síně, měl být pohřeb učitele Obrany proti Černé magii Ivana Arkhipova. Od jeho smrti jsem vůbec nepromluvil.
Ve Velké Síni vysely černé smuteční prapory. Hodně lidí se mnou zkoušelo mluvit, ale já jim neodpovídal. Postupně přicházeli žáci, Velká Síň se zaplňovala a přicházeli i příbuzní od Arkhipova. Zanedlouho pan Thomas Algarov zavelel, že vyrážíme.
Před Velkou Síní nám řekl, abychom zachovali co největší úctu k zesnulému profesorovi a šli jsme do Átria. Než jsme tam vstoupili tak nám pan Algarov řekl aby jsme si schovali hůlky a sundaly klobouky - ještě že nesnáším klobouky a hůlku mám skoro vždy v kapse.
Poté jsme vešli do Átria, bylo tam plno židlí, rakev a závěs s fotografiemi.
Museli jsme ještě počkat na ředitele Brumbála, protože ten měl proslov. Nakonec však dorazil a pohřeb mohl začít.
Brumbál mlel o tom jak profesor Arkhipov šikanoval své studenty, jak by byl překvapený že tu je tolik lidí a abychom mu odpustili, jenže - já a odpustit Arkhipovi? Za to jakej to byl hajzlík? To mě ani nenapadne..
Nakonec jsme povstali a někteří - vlastně všichni kromě mě vyjádřili soustrast Vasilijovi Arkhipovi. Já se rozhodl po čtyřech dnech promluvit u jeho obrazů a myslím, že jsem to řekl hezky.
Potom jsem s Katleen odešel do Velké Síně a cestou jsme se bavili o Arkhipovi, jakej konečně máme klid. Jediné, co mě bude na Arkhipovi chybět je jak přecházel sem a tam na hodinách Obrany proti Černé magii, když vykládal látku. Nakonec jsem odešel unavený do Nebelvírských ložnic a šel spat.
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.