Bylo ráno, Narion se probral a vstal z postele. Podíval se na fotku svého zesnulého otce, kterou měl na stole vedle postele a poté zamumlal "Chybíš mi, tati". Potom vyšel z pokoje a šel do koupelny. Vzal si kartáček a na něj si natřel pastu, otočil kohoutkem a začal si čistit zuby. Pak si opláchl obličej a utřel se do ručníku. Podíval se do zrcadla a promluvil "Tak co ty kluku, jak ses vyspal.", poté se usmál a odešel z koupelny. Prošel chodbou, po schodech dolů až dorazil do kuchyně, kde už jako obvykle seděla u stolu jeho matka Viviana. "Ahoj mami," zavolal Narion s úsměvem.
"Ahoj, ty můj mladý kouzelníku," pousmála se Viviana. "Co je na snídani, mami?", "Napekla jsem ovocnou buchtu a uvařila kakao". "Mňam", řekl Narion a pustil se do jídla. "He ho hakt hohry," oznámil Narion s plnou pusou. "To jsem ráda," usmála se Viviana a napila se teplého kakaa. "Narione, co přesně se stalo, jak ses přemisťoval krbem k Brumbálovi?", "Nevím, ocitl jsem se najednou v nějakým neznámým domě a potom jsem se probral na zemi, kde stála Nicol a víc si pak nepamatuju". "Hmm, to je zajímavé, velice zajímavé. Jako kdyby věděla, že se zrovna budeš přemisťovat v tu pravou chvíli a počkala si někde na tebe cestou do Brumbálovi pracovny." "Jak to myslíš, mami?" "Tím mám na mysli, že jí někdo musel říct, kdy se budeš přemisťovat zpět do Bradavic," odpověděla Viviana. "A kdo by to tak mohl říct?" "To nevím, ale až zjistím, kdo to byl, tak bůh ho ochraňuj, jestli mě potká," řekla se zamračeným pohledem Viviana. "Ale dost už o tomhle, jsou přeci Vánoce," usmála se Viviana. "Jdeme ven?" navrhl Narion. "To je dobrý nápad," odpověděla s úsměvem Viviana a oba vyrazili ven. Před domem bylo spoustu sněhu. Narion se podíval na matku a zeptal se "Kdy přijede Jonates?" "Za chvíli by se tu měl objevit," odpověděla Viviana. "Postavíme zatím sněhuláka?" navrhl Narion. "To víš, že ano," usmála se Viviana. Potom začaly válet koule a stavět sněhuláka. Za půl hodiny dostavěly sněhuláka, mrkev mu zapíchly jako nos, na hlavu daly kastról a za chvíli se před domem objevil Jonates.
"Jé, ahoj brácho," zavolal Narion. "Ahoj, Narione!" obejmul Jonates Nariona. "Ahoj, mami" "Ahoj, Jonatesi," usmála se Viviana. "Heh, drsnej sněhulák". "Hahaha! Náhodou mě se líbí" řekl Narion. "Tak, Jonatesi. Pojď se nasnídat, upekla jsem buchty a k tomu uvařila kakao" "No tak to si dám!", usmál se Jonates. Potom všichni tři vešli do domu a po chvíli dorazili do kuchyně. "Tak, dej si, Jonatesi" oznámila Viviana. "Jasně," zakousl se do buchty Jonates. "Narione, skočíš prosimtě pro máslový ležák do lednice?" "Jo, už chvátám, chvátám!" odpověděl Narion a Viviana s Jonatesem se rozesmál...
.... "Bože, to je ale vtipálek," "Ano, to je holt náš Narionek," řekla Viviana. "Tak, tady to máte," položil láhev máslového ležáku na stůl. "Děkuji," usmála se Viviana a napila se. "Já půjdu s bráchou ven," oznámil Jonates. "Jistě, vraťte se na oběd, nejpozději," usmála se Viviana a Jonates s Narionem odešli z kuchyně.
"Narione, chytej!" hodil Jonates sněhovou kouli po Narionovi. "Hej!" nabral hrst sněhu Narion a hodil ji na Jonatese. "Jdeme se někam projít?" "Klidně," řekl Narion a šli po téměř zasněžené cestě pryč. "Mamka říkala, že si prý pod tou kledbou vyváděl strašný věci, Narione. Dokonce si málem zabil spolužačku, je to pravda?" "No, jak si to mám asi pamatovat," zasmál se Narion. "Tu Nicol bych nejraději zabil." "Nápodobně," přitakal Narion. "A co Amabell? Jak se má? Je to vážně fajn holka, doufám, že ti to s ní dlouho vydrží!" "No, nevím jak se má, když byla u toho, jak sem málem zabil Amandu, ale snad dobře" odpověděl Narion. "Však ty za to nemůžeš, doufám, že ti to všichni odpustili, snad nejsou tak hloupí" "No, Alex a Katleen se se mnou skoro vůbec nebaví, asi si myslí, že lžu a to mě fakt mrzí". "Je vidět, že tu kledbu asi neznají, no," "Ale Alex tu kledbu zná. Byl pod ní minulej rok". "A to ti nevěří? Tak to je teda vážně blb," řekl zamračeně Jonates. "No jo no, co nadělám. Asi budu zlej Narion na pořád," zasmál se Narion. "Hehe. Měli by jsme vyrazit zpátky na oběd," oznámil Jonates. "Jasně, chvátáme, chvátáme," odpověděl Narion a oba dva se rozeběhli.
Po chvíli dorazili domů, kde už měla Viviana nachystaný oběd. "Tak jsme tu!" zařval přez celou předsíň Narion. "Viděla jsem vás z okna," usmála se Viviana. "Hele, kuře s bramborem! To je super!" olízl se Jonates a všichni si sedli ke stolu. "Dobrou chuť," řekli všichni a začali jíst. "To kuře se ti fakt povedlo, mami." "Jo, to je fakt!". "To jsem ráda, že vám to chutná," odpověděla s úsměvem Viviana. Potom Narion uklidil talíře a odešel do pokoje. "Jsem ráda, že je letos na Vánoce doma." "Jo, já taky. Aspoň ho máme na blízku. Jak se bude vracet do Bradavic, tak s ním půjdeš ty nebo já?". "Já s ním půjdu," pousmála se Viviana.
Za pár hodin nastal večer a všichni se shromáždili v obývacím pokoji, kde už byl Vánoční stromeček a pod ním plno dárků. "Wow, pěkná výzdoba," oznámil s údivem Narion. Potom přistoupila Viviana ke stromku a začala brát dárky do ruky "Tohle bude asi pro tebe, Narione," řekla s úsměvem Viviana. "Jé, děkuju". "Žeby Jonates?" usmála se Viviana a podala Jonatesovi dárek. "Já tu mám taky dáreček?" řekla Viviana. "Jo, něco jsme s Narionem pro tebe vybrali," odpověděl Jonates. "Tak děkuji," pousmála se Viviana. Zanedlouho byly rozdány všechny dárky a Viviana, Jonates a Narion seděli na gauči. "A hurá rozbalovat," zvolal Narion. Viviana s Jonatesem upřeli zrak na Nariona, který rozbaloval svůj dárek. "Páni! Kalhoty z dračí kůže?" řekl nadšeně Narion. Viviana s Jonatesem se pousmáli a poté Viviana odpověděla "Líbí se ti?" "Jsou úplně hezký!".
Potom všichni rozbalovaly ostatní dárky, když v tom se ale najednou ozvala hlasitá rána. "Co to?" zeptal se Narion. "Zůstaňte tu!" nařídila Viviana a odešla z obývacího pokoje. "Mámu nenecháme samotnou," řekl Jonates, oba dva vstali a odešli za Vivianou. "Co jsem vám říkala," řekla zamračeně Viviana, která už držela v ruce hůlku. "Jdeme s tebou," odpověděl Jonates a vytáhl hůlku. Všichni tři se zastavili v předsíni a zírali na propálené dveře, které vypadaly téměř zničeně. Potom vyšli z domu a rozhlíželi se před domem. "Tohle se mi nelíbí," řekl zamračeně Jonates a stále se rozhlížel všude kolem. V tom okamžiku se ale z lesa vynořila zahalená postava, bleskově namířila hůlku na Vivianu a pronesla "Impedimenta!", Viviana už nemohla udělat ani krok. "To je Nicol! Utečte!" řvala Viviana. "Ne, nenecháme tě tu, mami!" zařval Narion a vytáhl hůlku. Jonates zamířil hůlku na Nicol "Mdloby na tebe!" Nicol ale pouhým mávnutím hůlky kouzlo odrazila. "Impedimenta!" zařvala a Jonates už nebyl schopen pohybu. "Uteč, Narione! Uteč!" řvala Viviana. Narion se rozeběhl pryč, ale Nicol se jen smála. "Ty odporný krvezrádče! Copak jsi takový posera?!" řvala na něho. Narion se zastavil a potom se otočil, namířil hůlku na Nicol a zařval "Expelliarmus!", Nicol se jen zasmála a mávnutím hůlky kouzlo odrazila. "Copak neumíš nic jiného, než jen odzbrojovat? Co?!" řvala na něj. "To tě v Bradavicích asi moc nenaučili, Narione!". Narion, celý vystrašený se podíval Nicol do očí, která se jen chladně smála. "Abych řekla pravdu, velice jsi mě zklamal. Už mohlo být po té špinavé mudlovské šmejdce, ale ty jsi tak neschopný, že bys ji ani nedokázal zabít!" "Nejsem jako ty! Ještě, že jsem ji nezabil a dostal se z toho Imperia!" řval na ni. Viviana a Jonates, kteří nebyli schopni pohybu jen přihlíželi, jak se Nicol ďábelsky směje. "Máš pravdu, nejsi jako já. Ty jsi totiž jen odporný krvezrádce, co nic neumí!" řekla Nicol a odplivla s...
....
"Pověz mi, Narione. Viděl jsi vůbec někdy znamení Zla?" "Ne, neviděl a ani ho vidět nechci." odpověděl Narion. Nicol se zasmála a přistoupila k němu blíž. Potom sundala kapuci a vyhrnula si rukáv.
"Tohle je znamení Zla! Tohle je znamení mého pána!" řekla Nicol a ukázala Narionovi svou paži. "A teď udělám to, co by udělal pán Zla, kdyby jsi ho zklamal! Tak, jako jsi zklamal mě!". Narionovi začaly téct slzy a namířil znovu hůlku na Nicol, která se jen zasmála a potom pronesla "Veselé Vánoce, Narione," poté se ďábelsky zasmála a zařvala "Crucio!". Narion padl k zemi, kroutil se a řval bolestí "Ááá! Nééé! Prosím, nééé!". Vivianě a Jonatesovi vyhrkly slzy do očí a pozorovali Nariona, jak se svíjí v křečích na zemi. Potom Nicol mávla hůlkou a Narion sebou přestal cukat. "Tak co, ty odporný krvezrádče! Stačila ti ta bolest? Nebo chceš ještě víc trpět!" zařvala. Narion nepromluvil, jen ležel na zemi a brečel. "Nech ho být!" zařvala Viviana. "Mlč! Ty moje odporná krvezrádcovská matko!". "Jsi hnusná, bezcitná stvůra!" řekl Jonates. "Tak stvůra, jo? Stvůra?! Ty mi budeš říkát, že já sem stvůra?" Nicol se zamračila a vrazila mu pěstí, pak namířila hůlku na Nariona. "Vstávej ty malej spratku! Notak vstávej říkám!". Narion pomalu vstal, uchopil do ruky svou hůlku a podíval se s uslzenýma očima na Nicol. "Expelliarmus!", Nicol mávnutím hůlky kouzlo odrazila a zasmála se. "Ty vážně nic neumíš, Narione!
Já tě něco naučím, chceš?" "Ne, nechci!" zařval Narion. Nicol se vražedně podívala na Nariona a mávla hůlkou. Z její hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla, který málem zasáhl Nariona. "Tohle nezvládneš, co?" smála se Nicol. "Asi ani nevíš, co jsem to vykouzlila, že?" "Ne, nevím," odpověděl Narion a uchopil pevněji hůlku. "Tak se dívej a uč, ty jeden malej spratku!" řekla Nicol a namířila hůlku na Nariona, který se chystal vyslovit formuli "Expelliarmus!" "Avada Kedavra!". Z Narionovy hůlky vyšlehlo červené světlo, které Nicol opět mávnutím hůlky odrazila. Narion uskočil a těsně ho minula smrtící kledba. Nicol se zamračila a pohlédla na Vivianu. "Mám nápad, co takhle, aby ses ještě před tím, než zemřeš, díval na svou matku, jak umírá?" zasmála se Nicol. "Nech ji být!" řval Narion.
V tom se Jonates podíval na Vivianu, která se dívala na nějaký předmět u shořených dveří. Narion se tam také podíval a zjistil, co mají v plánu. Viviana se pokusila pohnout rukou, až se ji to nakonec podařilo. Potom se i Jonates mohl hýbat a Viviana, Jonates a Narion se rozeběhli ke předmětu, kam se před chvíli všichni tři dívali. Nicol se na všechny nechápavě podívala, namířila hůlku na Nariona a potom zařvala "Avada Kedavra!", z její hůlky vyšlehl záblesk zeleného světla, když v tom se ale Viviana, Jonates a Narion dotkli předmětu, který byl u dveří a právě na to místo, kde před chvílí byl Narion, doletěla smrtící kledba. Viviana, Jonates a Narion tam už ale nebyli a Nicol se rozzuřeně dívala právě tam, kde nebýt přenášedla, by Narion ležel mrtvý na zemi...
Zdroj: https://narion.nepise.cz/16246-vanoce.html